Více nezávislosti, méně času, 2.5.2016

Vlna tendrů

Takzvaná nucená rotace auditorských firem u subjektů veřejného zájmu (viz box Kdo má veřejný zájem) je jednou ze zásadních novinek velké auditorské reformy. Evropská unie si od ní slibuje, že se díky změnám posílí nezávislost auditorů a trh se otevře také dalším firmám. Co to bude znamenat v praxi? Například banky, pojišťovny, fondy nebo také společnosti kotované na burze či korporace s více než čtyřmi tisíci zaměstnanci budou muset každých deset let vypsat výběrové řízení na nového auditora. Tato změna by měla poskytnout prostor menším auditorským firmám, jež se ke kontrole těchto společností jinak nedostanou. Prodloužit stávající smlouvu s auditorem půjde pouze jednou.

Dosud přitom firmy označované jako společnosti veřejného zájmu vybírat auditora v povinném tendru nemusely. Nebyla nijak omezena ani doba, po niž mohly auditorské firmy dohlížet na jednoho klienta. Po sedmi letech se musela pouze měnit osoba auditora. Lze proto očekávat, že v nejbližších letech dojde k masivním výměnám auditorských firem. Některé společnosti přitom vidí dopady už nyní. „Některé subjekty veřejného zájmu sice budou muset měnit auditora až po roce 2020, řada z nich si ale chce vybrat dříve a zajistit si nejlepší tým. S blížícím se datem účinnosti nové legislativy se intenzita výběrových řízení zvýšila,“ potvrzuje Petr Škoda, vedoucí partner oddělení auditu KPMG Česká republika. Jen pro představu, v Evropské unii působí necelých třicet tisíc společností veřejného zájmu, v tuzemsku jich je okolo sedmi set.

Klienti to ocení

Obejít povinnou rotaci půjde do určité míry formou takzvaného sdíleného auditu. Pokud se na kontrole jedné firmy budou podílet dvě auditorské firmy, lhůta pro jejich obměnu se může prodloužit až na čtyřiadvacet let. Nezávislost auditu mají posílit nejen přísnější požadavky na samotné auditory, ale i na osoby, které mohou výsledky kontroly přímo ovlivnit. Jde zejména o členy týmu či další experty. Ti všichni nebudou smět poskytovat firmám veřejného zájmu další služby, nebo jen velmi omezeně. Nebude možné, aby auditor zároveň kontroloval účetní závěrku, a ještě pomáhal se sestavením daňového přiznání nebo poskytoval služby mzdového účetnictví.

Pokud navíc odměny od jednoho klienta přesáhnou patnáct procent celkových odměn, může se dle EU jednat o ohrožení nezávislosti. Auditoři o tom musejí informovat výbor pro audit a hrozí i povinný přezkum zakázky jiným auditorem, pokud o tom výbor pro audit rozhodne. Jen pro připomenutí, výbor pro audit je kontrolní orgán složený z expertů. Ten musí ze zákona zřídit každá firma, která má povinnost auditu.

Regulace odměn zasáhne i do oblasti dalších služeb, které vedle auditu firma poskytuje společnosti veřejného zájmu. Reforma je roztříštěná do několika zákonů a vyhlášek. Ne vše zatím stihla Česká republika schválit. Veškerá pravidla ale začnou platit nejpozději v červnu 2016. „Doufejme, že reforma přinese opravdu skutečný a jednotný trh auditorských služeb, větší nezávislost auditorů a v neposlední řadě zvýšení transparentnosti jejich výběru.
A to by klienti určitě ocenili,“ konstatoval vedoucí partner oddělení auditu společnosti Mazars Pavel Škraňka.

Velká čtyřka

V Česku působí 360 auditorských firem, nová legislativa se dotkne všech. Drtivou většinu trhu ovládá velká čtyřka, což jsou celosvětové auditorské sítě EY (Ernst & Young Audit), KPMG, Deloitte a PwC (PricewaterhouseCoopers Audit). Za auditorské služby inkasují ročně stovky milionů korun. Zákony upravující danou oblast jsou proto velmi ostře sledované. Frekvence novel, zejména těch o auditorech, je přitom často terčem kritiky. „V průměru vychází sedm měsíců na jednu novelu, cozˇ je pomeˇrneˇ hodneˇ na konzervativni´ auditorskou profesi,“ zhodnotila Irena Liškařová, prezidentka Komory auditorů ČR.

Unijní reforma zasáhla také zákon o účetnictví, jehož novela platí od letošního ledna a rovněž se týká auditorů. „Auditor bude podle nové právní úpravy vydávat pouze jednu zprávu, kde se vyjádří k věrnému obrazu účetní závěrky, k souladu výroční zprávy s touto účetní závěrkou i k výše uvedenému souladu s předpisy a věcným nesprávnostem,“ říká Věra Výtvarová, vedoucí partnerka auditorských služeb PwC ČR. Až dosud totiž byly firmy zvyklé na dva dokumenty. Nejprve předložily k ověření samostatně účetní závěrku, ke které auditor vydal svoji zprávu. Následně za nějakou dobu dodaly k auditu také rozsáhlou výroční zpráaudit vu, kterou řada společností využívá k prezentaci firmy. Auditor k ní pak vydal další potvrzení, které znovu zahrnovalo i zprávu k účetní závěrce. Získat od auditora dvě oddělené zprávy už ale od ledna nebude možné.
„Podnikatelé, jejichž účetní závěrka podléhá ověření, tak budou muset zrevidovat harmonogramy a buď předsunout zpracování výroční zprávy, nebo odsunout audit účetní závěrky, aby bylo možno vydat tuto jedinou zprávu auditora,“ dodává. Nový postup ověřování se totiž bude uplatňovat již na audity za kalendářní rok 2015.

Není audit jako audit

O evropské reformě auditu se v Bruselu začalo mluvit už dávno před finanční krizí, na plné obrátky se však po dlouhých diskusích rozjela až v roce 2011. Slovo audit je v současnosti ve společnosti velmi populární a obzvláště je oblíbené politiky a ve veřejném sektoru, a to obecně v souvislosti s jakoukoli kontrolou. Setkáváme se tak s ekologickým auditem, počítačovým auditem, personálním auditem, forenzním auditem, energetickým auditem a podobně.
Neexistuje všeobecné povědomí o tom, čím se tyto audity liší od auditu účetní závěrky, který je upraven zákonem o auditorech a definuje, kdo je auditor, jaké musí mít kvalifikační předpoklady, aby získal oprávnění od komory auditorů, a jak komora dohlíží na kvalitu činnosti auditorů.

Profese auditorů je mezinárodně uznávaná a v rámci Evropské unie regulovaná. Na činnost komory dohlíží Rada pro veřejný dohled nad auditem, zřízená rovněž zmiňovaným zákonem. Auditoři musejí být při své činnosti nezávislí, musejí se řídit auditorskými standardy a etickým kodexem a svoji činnost při auditu musejí dokumentovat vedením auditorského spisu. Pokud tyto své povinnosti poruší, hrozí jim za to sankce upravené zákonem. Audity, které nejsou upraveny zákonem o auditorech, může provádět v zásadě kdokoli, koho si zadavatel objedná. Provádění takového „auditu“ není nijak regulováno ani jinak upraveno, a navíc činnost takového „auditora“ nepodléhá jakékoli kontrole nebo dohledu, a nehrozí mu tedy žádné sankce. Termín audit je v takových případech používán jako synonymum termínu kontrola.

Co řekne auditor Typy výroků auditora V průběhu historie auditu se odborná praxe a regulační pravidla obsažená v mezinárodních auditorských standardech a právních předpisech týkajících se auditu ustálily na stručné a srozumitelné formulaci auditorské zprávy a na standardizovaných typech auditorských výroků, které jsou srozumitelné všem potenciálním příjemcům auditorské zprávy. Auditorská zpráva a výrok auditora tak neobsahují všechny skutečnosti, které auditor v průběhu auditu zjistil, ale pouze závěr, k němuž dospěl na základě provedeného auditu. Typy auditorských výroků a jejich formulace jsou tedy upraveny Mezinárodními auditorskými standardy tak, aby byly stručné a jasné a neumožňovaly nejednoznačnou interpretaci.

Jsou čtyři: • Bez výhrad – auditor konstatuje, že účetní závěrka poskytuje podle jeho názoru ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz skutečnosti.

• S výhradou – auditor konstatuje, že účetní závěrka poskytuje podle jeho názoru věrný a poctivý obraz skutečnosti s výjimkou skutečností, které popíše.

• Záporný výrok – auditor konstatuje, že podle jeho názoru účetní závěrka nepodává věrný a poctivý obraz skutečnosti.

• Odmítnutí výroku – auditor konstatuje, že byl ve své činnosti omezen do takové míry, že nebyl schopen vydat svůj výrok. Musíme mít audit Komu zákon nařizuje audit účetnictví

• Firma má povinnost audit provést, překročí-li dvě ze stanovených kritérií, kterými jsou celková hodnota aktiv vyšší než 40 milionů korun, čistý roční obrat vyšší než 80 milionů korun a počet zaměstnanců vyšší než 50.

• U akciových společností dokonce stačí dosažení jen jedné z těchto podmínek. Zda firmě povinnost vznikla, nebo ne, se zjišťuje nejen za období, za které se má ověřit účetní závěrka, ale i za období bezprostředně předcházející.

• Kromě toho existují i subjekty, kterým zákon audit předepisuje bez dalšího, jako jsou zejména banky, pojišťovny nebo obchodníci s cennými papíry.

Kdo má veřejný zájem Co jsou subjekty veřejného zájmu Právnické osoby, které jsou založeny podle českého práva a jejichž převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu Evropské unie nebo smluvního státu dohody o Evropském hospodářském prostoru, banky, pojišťovny a zajišťovny. Dále také Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, zdravotní pojišťovny, penzijní fondy, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, centrální depozitář, provozovatel vypořádacího systému, investiční společnosti, investiční fondy a instituce elektronických peněz. Subjektem veřejného zájmu je rovněž obchodní společnost nebo družstvo nebo konsolidující účetní jednotka, pokud průměrný přepočtený stav zaměstnanců obchodní společnosti nebo družstva nebo konsolidačního celku za bezprostředně předcházející účetní období převýšil čtyři tisíce zaměstnanců.

Publikováno v časopise Euro, 2.5.2016.